Knížka o Tokio Hotel

1. ledna 2007 v 14:55 | Martuschka |  <Tokio Hotel - Křič jak jen dokážeš>
Skupina Tokio Hotel je mezi rockovými nováčky absolutním hitem! Bill, Tom, Georg a Gustav si odnesli všechny možné hudební ceny, které jen může kapela na domácí hudební scéně získat - od ceny Echo přes Bambi až po cenu Comet. S písničkou Durch den Monsun se dostali na špici německé hitparády singlů a se svou první dlouhohrající deskou s názvem Schrei obsadili první příčku. Koncerty v rámci jejich turné byly vyprodány a plné fanoušků, kteří z Tokiáků přímo šílí. Příběh jednoho úspěchu, který u rockových nováčků nemá obdoby, pokračuje... ... ...

Hudba Tokiáků bude totiž v budoucnu znít nejen v Německu, Švýcarsku a Rakousku, ale i mimo hranice těchto zemí! Časopis BRAVO ve svém čísle 12/06 přinesl zprávu, že kapelu bombardovala na party pořádané po udělení cen Brit Awards v únoru 2006 celá řada gramofonových firem a koncertních agentur se svými nabídkami. Proto mizí kapela opět ve studiu, aby nahrála desku Schrei v angličtině a mohla tak prorazit i na mezinárodní hudební scéně! Fanoušci mohou s napětím sledovat, jak to kvarteto zvládne a jak bude Tokio Hotel znít v angličtině. Příznivce kapely ovšem zajímá především otázka, kdy vyjde další tokiácké album? Protože fanoušci netrpělivě čekají na nové písničky, které by měly následovat po debutovém mistrovském díle s názvem Schrei... ...
Ukázky z knížky:
Byla jednou jedna školní kapela
Bill a Tom byli v šoku! Když se začali věnovat hudbě, žili v Magdeburku. Bill začal psát písňové texty a Tom zkoušel první tóny na svou kytaru. A oba talentovaní kluci se těšili, že jednou zahrají své skladby před publikem, i když jim tehdy bylo teprve osm let. ...
Ale pak přišlo osudné stěhování: Bratři Tom a Bill Kaulitzovi se přestěhovali s matkou Simonou a nevlastním otcem Gordonem Trümperem z velkoměsta s 230 000 obyvateli do malé vesničky Loitsche, ve které žilo jen 850 lidí - a která dvojčatům připadala absolutně nudná. Bylo to o to těžší, že se rodina usadila daleko od centra vesnice, kde to přece jen trochu žilo. V rozhovoru pro první DVD skupiny Tokio Hotel s názvem Leb die Sekunde Bill vyprávěl, že žili v jednom ze tří domů, které stály na okraji vesnice Loitsche, kde kromě jednoho kopce a pole nebylo nic. Tom vyprávěl, že sice nejsou lidé, kteří by přírodu neměli rádi, ale dovedou si představit jinou zábavu. Jinak řečeno: Pro děti jako jsou dvojčata Kaulitzovi, kteří mají rádi zmatek a ruch města a akční věci, bylo takové místo příšerně nudné - a to také hlavně proto, že nechtěli hrát své písničky sami pro sebe, zavření mezi čtyřmi stěnami, ale venku na koncertech, jak si to už dlouho plánovali. Něco takového ale bylo ve vesnici, kde bydleli, nemyslitelné. Takovou možnost jim nabízelo město, ze kterého se bohužel právě odstěhovali: 15 kilometrů vzdálený Magdeburk. V Magdeburku je sice více příležitostí než ve vesnici Loitsche, ale většině mladých lidí nepřipadá ani tohle velkoměsto právě cool. Z hlavního města spolkové země Sasko-Anhaltsko je to sice do životem kypící metropole Berlína 150 kilometrů, ale v Magdeburku už není po jeho tepající atmosféře ani stopy. Nabídky na trávení volného času pro mladé lidi, toužící po zážitcích, jsou v Magdeburku příliš ubohé. V rozhovoru pro speciální vydání časopisu BRAVO o kapele Tokio Hotel si Tom postěžoval: "Tady se prostě nic neděje."... ... ...
Tom - kluk s dredy
Tom se nedočkavě dral na svět 1. září 1989 ve znamení Panny. Narodil se v Lipsku o deset minut dříve než jeho bratr Bill. Ale to byla jediná věc, která ty dva zpočátku odlišovala, protože jinak dvojčata vypadala absolutně stejně. Tom i Bill měli hnědé oči, tmavě blonďaté vlasy a byli velmi hubení, což jim zůstalo dodnes.
Jejich matka Simone oblékala dvojčata naprosto stejně, takže kluci byli k nerozeznání. Tom k tomu v Bravíčku číslo 37/05 řekl: "Když jsme byli malí, máma nám oblékala stejné věci. Když jsme začali chodit do školy, nechtěli jsme už běhat stejně oblečení. A když nám bylo osm, tak se ukázal náš rozdílný vkus a každý jsme si našli svůj vlastní styl."
Od začátku měli smysl pro legrácky, což dokázali už ve školce. "Přiváděli jsme naše vychovatelky k šílenství. Měli jsme trička, na kterých byla vyšitá naše jména 'Bill' a 'Tom', ale vyměnili jsme si je, takže brzo nikdo nevěděl, kdo z nás je Tom a kdo Bill. A my jsme se váleli smíchy. Ve škole už jsme takové vtípky nedělali. Tehdy jsme už byli každý jiný," vyprávěl Tom v Bravíčku číslo 37/05. Jako děti dělali Tom a Bill všechno společně. Spolu vyrazili i do světa showbyznysu, což ale nejdřív nebyla muzika, ale film...
Bill - něžný rebel
Bill přišel na svět ve znamení Panny 1. září 1989, krátce po svém bratrovi - dvojčeti Tomovi. A oba se záhy vydali na "turné," protože jejich rodiče se s nimi přestěhovali z rodného Lipska do Magdeburku. Když bylo dvojčatům osm let, čekalo je v roce 1997 další stěhování - z Magdeburku do malé, 15 kilometrů vzdálené vesničky Loitsche. Důvodem stěhování byl nový začátek. Simone Kaulitzová, matka dvojčat, se s otcem Billa a Toma, který se živil jako řidič náklaďáku, rozešla. Tehdy jim bylo šest let...
Bill popsal tuto zkušenost v časopise BRAVO číslo 4/06: "Opravdu tvrdé to bylo, když se naši rozešli. Byl to zvláštní pocit, když jsme si uvědomili, že u nás teď táta už nebude bydlet. Tehdy to bylo hrozné. Ale mezitím jsem se s tím vyrovnal, protože to všechno víc chápu. Horší je, když spolu rodiče zůstávají jen kvůli dětem."Simone Kaulitzová se později seznámila s Gordonem Trümperem a zamilovala se do něj. Společně se nastěhovali do malého domku ve vesnici Loitsche a z Kaulitzových se stala rodina Kaulitzova-Trümperova. Gordon Trümper je kytarista. Hraje v rockové kapele, dává hodiny hry na kytaru a má malou hudební školu - rockschool. O Billa a Toma se velmi staral a zajímal a oba je přivedl k muzice, jak vyprávěl magdeburskému časopisu DATEs v prosinci 2005: "Chtěl jsem pro ty dva být něco jako jejich velký brácha. Na svůj hudební styl si přišli úplně sami, poté, co prostě odmala zkoušeli hrát a hodně zkoušeli v mé hudební škole. Myslím ale, že jsem jim mohl zprostředkovat a předat vášeň a zaujetí pro hudbu. A to v Billovi a Tomovi zůstane navždycky." A tak se dvojčata Tom a Bill Kaulitzovi začali zajímat o hudbu už v sedmi letech. Bill začal psát písňové texty a básně a zpívat, Tom sáhnul po kytaře. A oba to táhlo k živému hraní.
O natáčení videoklipu k písničce Shrei
"Hluboké basy, kvílivé kytary. Ve vile z 50. let v berlínské luxusní čtvrti Grunewald se koná rockový mejdan roku: řádí tam Tokio Hotel! Bill, Tom, Gustav a Georg zde natočili videoklip k rockové vypalovačce s názvem Schrei, která slavila svoji televizní premiéru 25. 11. 2005. U toho bylo 75 fanoušků, kteří šíleli a křičeli: 'Bille, Bille!' Zpěvák s rozběhem skočí doprostřed masy lidí, kteří k němu vztahují ruce a kteří svého miláčka zachytí.
Jakmile se ozve refrén písničky, dávají se všichni do pohybu a tancují pogo! A v tomto momentě se Bill a jeho kumpáni z kapely dostávají do varu. V obývacím pokoji vily začínají ničit nábytek, na zem shazují lampy. Vyhazují knihy z polic a kolem sebe rozhazují vytrhané stránky. Vrcholem téhle divoké jízdy je rozmlácení vlastních hudebních nástrojů! Tom pouští svůj zesilovač ze schodů, pak rozbije svou kytaru. Gustav likviduje bicí a Georg basovku. která byla speciálně zhotovená pro něj. S obavou to komentuje: 'Za tohle přijdu určitě do pekla.' Ale fanouškům to připadá cool a totálně šílí...
O písničce Schrei [Křik]
Bill: "Tom a já jsme byli ve škole velmi nápadní svým zvláštním stylem a učitelé a spolužáci na nás kvůli tomu doráželi. Písnička Schrei vypráví o tom, že se prostě nechceme podřizovat, ale vždycky budeme říkat, co si myslíme. Je to o frustraci, že i my se v běžném životě někdy musíme přizpůsobovat a nechat ovlivňovat.
A to vůbec není to, co chceme. Proto si člověk musí občas jednoduše zakřičet, aby se zbavil všeho toho zklamání. Když tenhle song hrajeme živě, dokážeme docela dobře odbourat agresi. To je pak velmi osvobozující. Kromě toho je skladba Schrei také o tom, zůstat sám sebou, což je právě v naší situaci důležité. U nás v kapele na to existuje jednoduchý recept: Kdo to nedodrží, dostane jednu přes hubu." Díky této titulní skladbě začíná deska opravdu mohutně - Tom hraje silné a tvrdé kytarové riffy, které míří přímo na útroby posluchače, Gustav bubnuje jak o život, Georg paří na basovku a Bill dělá to, co napovídá titul písničky: v jeho podání se mísí zpěv a křik, zpívá divoce, zuřivě a rázně. Kluci nám ve své písničce sdělují, že si člověk ani jako teenager nemusí nechat všechno líbit a že i v tomhle věku může mít vlastní názor a nemusí se podřizovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vomanka Vomanka | Web | 19. června 2007 v 21:10 | Reagovat

heh to je gut s tim trickem ja chcu taky twins:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.